„ Vyznání…. …Ať život Tvůj jak z pohádky je To Ti Tvůj táta věnuje… Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném Stále ji nosím v hlavě To co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném Se dá přečíst hravě Teď jsem uzmula Tvá slova A píšu je sem, ta samá znova Jen trošku jinak Taky Tě TATI ráda mám A věř, že život jak z pohádky prožívám Jednou jsi dole A jednou zas výš Jak pohádky však končí sám dobře víš Smutek štěstí rázem střídá I když někdy je to vskutku bída Vždy se vzpřímenou hlavou vstávám Jen málokdy se v boji vzdávám Snad jsem taková Jakou sis mne mít přál Snad jsem taková Jakou sis mne vychoval “